Od temnot na východě zavál vítr a přinesl s sebou oblak čpavku. Během okamžiku byl Edward Anglesey úplně oslepen. Zabořil se všema čtyřma nohama do střepů pod sebou, sehnul se a začal tápat po svém malém tyglíku. V hlavě mu hučelo. Cosi ho švihlo po zádech, až vytryskla krev, strom vyletěl z kořenů a letěl stovky mil. Vysoko na nebi zahřmělo, až tam, kde oblaka mizela ve tmě. Jakoby v odpověď se ozvalo zadunění z ledových hor, vyšlehl načervenalý plamen a vršek kopce, který se utrhl, se začal valit dolů. Země se zachvěla. Výbuch sodíku, napadlo Angleseye. Oheň i blesky svítily natolik, že dokázal najít všechny přístroje. Uchopil nástroje do svalnatých rukou, ocasem objal nádobu a prodral se k tunelu a ke své noře. Její zdi i střecha byly z vody - daleko od Slunce zmrzlé a stlačené tunami atmosféry při tak děsivém tlaku na každý čtvereční centimetr. Lampa na stromový olej hořící ve vodíku vydávala matné světlo. K větrání sloužil malý otvor na střeše. Anglesey roztáhl své břidlicově modravé tělo po podlaze a oddechoval. Nemělo smysl nadávat na bouři. Ty čpavkové vichry se při západu slunce objevovaly často a on teď mohl jen čekat. Už tak byl dost unaven.
Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste