Druhý den dopoledne dovolila Martina Oldendorfová vytrvale věrnému Bodu Hermannovi, aby ji zavezl na drink do jachtklubu. Protože ho už mnohokrát odmítla, skoro si už netroufal dělat naděje. Tentokrát ho však vyvedla z míry tajuplně zašeptnutým vyznáním: „Stejně jsi mi ze všech nejmilejší, Bodo.“ Ale aby s ním jednala čestně a aby nepropadl přehnaným iluzím, hned dodala: „Ti ostatní jsou ještě nudnější.“ Bodo si pak řekl, že s tou rozmarnou průmyslnickou dcerkou už nebude ztrácet ani minutu. Když se však o čtvrthodinu později setkali v hale hotelu Chantilly, čekal ho další šok: Martina se stihla rychle převléknout a měla na sobě lehounké růžové letní šaty, které rafinovaně zvýrazňovaly její štíhlost. Modravě černé vlasy jí splývaly až na ramena. Tmavé oči svítily z osmahlé tváře jako drahokamy. Jeden postarší pán tak zíral na její dokonale tvarované štíhlé nohy, až ho jeho žena musela napomenout.
Přidáno: 28 Srp 2023
Pro stažení se přihlaste