Jakmile Helgu ovládl slastný pocit, že je unášena vlnami, okamžitě zapomněla na svůj slib, že nepoplave příliš daleko na moře. Odplynuly všechny všední starosti, vády a hádky kolem nenáviděného klavíru, a kdyby si nebyla jistá tím, že je jedna z Waldauů, snadno by uvěřila, že v jejím rodokmenu jsou vodní víly. Zdálky slyšela volat Gerta: „Helgo, neplav moc daleko!“ Vynořila se víc nad hladinu a ozvala se mu: „Neměj strach! Za chviličku jsem zpátky!“ Přimhouřenýma očima odhadovala vzdálenost k majáku. Zjistila, že je to pro ni maličkost tam doplavat. A potom bude mít ještě dost času chvilku si odpočinout na dolní plošině, než se zase vydá zpátky.
Přidáno: 28 Srp 2023
Pro stažení se přihlaste