První, čeho si Jerome du Mont všiml, když vstoupil do jídelního sálu, zařízeného v přísném anglickém slohu, nebyla jeho dcera, ani malý zrzek Rebeka, ani řada lustrů nad slavnostně prostřeným stolem, ale zlatavě zářící oči mladého prince von Manderfelda. Ty oči se smály do života, že muži, jako byl Jerome, muselo srdce poskočit. Jak vážně a uzavřeně proti tomu vypadala jeho dcera! Světle modré oči její matky, pozorné a neúprosné, byly dokonalým protikladem veselého pohledu princova. Protiklady se zřejmě přitahují, pomyslel si Jerome filozoficky. Vlastní pohnutý život ho naučil ničemu se příliš nedivit. Posadil se a všem přítomným přátelsky pokývl. Shrnul svá pozorování a s tichým povzdechem si uvědomil, že zdaleka ne všechno bude tak jednoduché, jak se zprvu zdálo. Například jeho dcera – na první pohled hezké děvče s matčinými hustými blond vlasy, se stejnými výraznými inteligentními rysy a týmž neoblomně otevřeným, leč naprosto neznalým pohledem.

Přidáno: 10 Čvc 2023
Pro stažení se přihlaste

Večer před Nadininým odjezdem se oba zamilovaní vydali na procházku zasněženou lesní cestou vedoucí k sáňkařské dráze. „Nadino,“ začal Dietrich po chvíli, s pohledem upřeným na její štíhlé nohy v červených kozačkách z měkké kůže. „Než odjedeš, musím ti říct, že pro mne zatím nikdo neznamenal tolik, co ty. Už mi není sedmnáct, ale devětadvacet. Vím, co říkám, a ty to víš taky, viď.“ Mlčky přikývla a přitiskla se ještě pevněji k jeho paži. „Z toho důvodu bych byl mnohem šťastnější, kdybys ještě zůstala. Protože nabídka k sňatku po tak krátké době se většinou nebere příliš vážně. Ale myslím to smrtelně vážně, Nadino. Chceš si mě vzít?“ Zastavili se. Matné měsíční světlo ozářilo Nadinin obličej. Její oči byly jasné, modré a zářící. „Ráda bych si tě vzala, Dietrichu,“ řekla vážně, „a jsi první, komu to říkám. Spokojíš se s tím zatím?“

Přidáno: 01 Dub 2024
Pro stažení se přihlaste