Pastouška stála na konci vesnice a byla na spadnutí. Ani její obyvatelka nevypadala lépe. Sem tedy odstěhovali Věru, když její matka zemřela. Celý její majetek se vešel na trakař, postel jí stloukli ze starých prken a víc starostí si s ní nedělali. Dítě je dítě, řekla si tenkrát Dětmarka, za nic nemůže. Na uvítanou ji pohladila po vlasech, a když usnula, dala jí pod hlavu ještě svůj polštář. Den za dnem míjel, roční období se střídala stejným tempem a Věra rostla a prospívala. Jen prostředí kolem pastoušky neměla ráda, obzvláště lom, který se v noci zakryl stíny topolů a změnil se k nepoznání. Dětmarka pokaždé zčervenala, když se o něm Věra zmínila, a hnala ji na kutě s bručením, ať se nestará a neplete do věcí dospělých.

Přidáno: 04 Led 2026
Pro stažení se přihlaste