Vlaštovky vyletěly zpod krovů, ale ani ty je nedoženou, a babička Janečková z čísla 9 volá: „Ženské, sbírejte prádlo, vlaštovky si to metou při zemi, bude pršet.“ Že bude pršet? „To bych rád věděl, kdo by pršel, když jsem na obloze sám,“ zlostní umolousaný mráček podobný huse, ale bez nožiček. „A já pršet nebudu, protože bych už nebyl.“ Nahne se, jak to babičce Janečkové vytmaví, a vypláče se doztracena rovnou nad Mateřídouškovými Jablůňkovicemi. Do zimy jim sousední obce nepřestanou vyčítat, že to nebylo samo sebou, že za ten déšť obloze něco slíbily, plný pekáč zabijačkového prejtu, možná i košík svatováclavských koláčů nebo pytel koledy. Pak nemají mít v Mateřídouškových Jablůňkovicích trávy až pod kolena, když tam to odpoledne, jak přišel telegram pro včelu Vilmu, tolik pršelo, že až lilo.

Přidáno: 09 Kvě 2026
Pro stažení se přihlaste