Stefanie měla pocit, jako by měla na víčkách olovo. S námahou se pokoušela otevřít oči a zasténala, jak ji bolela hlava. Nemohla se rozpomenout, jak se ocitla v této neznámé místnosti. Ležela na vysokém tvrdém lůžku, obklopená čtyřmi bílými stěnami, zastíněnou lampou slabě pronikalo světlo. Obrátila hlavu stranou. Prudce se probrala z tupého omámení. Naráz se rozpomněla. „Ach bože!“ zamumlala, když pohlédla do dobře známých ocelově šedých očí. „Lež klidně!“ Znělo to jako rozkaz. Hluboký, chraptivě znějící hlas v ní vyvolal bezmocnou slabost. Její útěk skončil. Antonio ji našel. Věděla to. Věděla to od okamžiku, kdy jí sdělili, že se její fotografie s Andreasem objeví v televizi. Jen nepočítala tak rychle s Antoniovou přítomností. Nebo byla tak dlouho v bezvědomí, že nevěděla, kolik času uběhlo od zmizení Andrease? Kde vlastně byla? „Andreas…,“ vypravila ze sebe s námahou a znovu obrátila tvář k muži, který seděl vedle jejího lůžka. „Našli ho?“
Přidáno: 04 Pro 2023
Pro stažení se přihlaste