To nádražíčko, o kterém bude řeč, bylo tak malé, že se na ně stěží vešly najednou dva vlaky. Jinak to ale bylo nádraží, jaké má být; když slunce zapadalo v dobré náladě, obě koleje se leskly jako z roztaveného stříbra, a když bylo sluncí ejchuchu, splétalo si jen tak pro zábavu koleje na obou koncích do copánků. Na nádražíčku bydlel tatínek s maminkou a synkem Břéťou. Tatínek chodil do práce přehazovat výhybky a maminka prodávala jízdenky tam a nazpět. Břéťa sedával na zápraží a díval se na vlaky, které projížděly kolem. Nejraději měl píseň večerních vlaků – paradam – paradim – paradimpapam, a zas jeden večerní expres zmizel ve švestkové tmě.
Přidáno: 05 Led 2025
Pro stažení se přihlaste