„Ještě devět mil…“ promluvila rozložitá stará žena, pohodlně opřená v koutě sedadla. Drkotající dostavník právě minul rozsochatý suchý strom na kraji prašné cesty, probíhající jednotvárnou prérií jako sedavá brázda mezi nekonečnými plochami vyprahlé hnědi, již tvořila spálená tráva. Štíhlá dívka, již tato poznámka patřila, vyhlédla s unaveným povzdechem z úzkého okna zaprášeného vozu. Vzápětí se s novým povzdechem opřela o potrhanou koženou podušku a odhodila z čela nepokojnou kadeř plavých vlasů. „Zdá se mi, jako bychom jeli celý rok!“ řekla příjemně znějícím hlasem, v němž pronikala stopa únavy. „Není tomu ani čtrnáct dní, co jsem odjela z Black Hillu, ale vsadila bych se s každým, že je to celá věčnost…“
Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste