„Tady Harry,“ řekl jsem. „Můžeš se uklidnit, našel jsem ji.“ „Našel?“ zeptal se Nick. Dlouze vydechnul. „Ježíši, Harry.“ Děcko zvedlo nohu obutou do oxfordek, vykoplo dozadu jako mula a trefilo mě do holeně. Dost tvrdě na to, abych začal poskakovat. Ve svém věku osmi devíti let vypadala jako sen všech rodičů, s těmi jejími ďolíčky a copy – i přesto, že její školní uniforma nesla stopy ulice. A měla silné nohy. Chytil jsem ji šikovněji a zvedl ji zase nahoru, přestože se kroutila a svíjela. „No tak, uklidni se.“ „Nechte mě být, člověče,“ odpověděla, zamračila se na mě a začala opět kopat. „Poslouchej mě Harry,“ řekl Nick. „Okamžitě musíš to děcko nechat jít, a ty se taky ztrať.“ „Cože?“ řekl jsem. „Nicku, Astorovi nám dají pětadvacet táců, když ji vrátíme před devátou.“ „Mám špatné zprávy, Harry. Ty peníze nám nezaplatí.“ Zarazil jsem se. „Sakra. Tak to bych ji asi měl odložit na nejbližší policejní stanici.“ „Je to horší. Rodiče to nahlásili jako únos. Policejní vysílačky šíří po Chicagu popis dvou osob, a hádej, na koho sedí.“
Přidáno: 04 Kvě 2021
Pro stažení se přihlaste